Ateliéry

Vedoucí ateliéru: prof. Ing. arch. Michal Sedláček

Pedagogové ateliéru:

Zajišťované disciplíny:

Základy architektonického navrhování (přednášky)
Veřejné stavby I.
Veřejné stavby II.
Atelier architektonické tvorby I.
Atelier architektonické tvorby II.
Atelier architektonické tvorby III.
Atelier architektonické tvorby IV.
Atelier architektonické tvorby V.
Komplexní projekt
Specializovaný atelier
Diplomový projekt
Teorie a praxe architektonického navrhování

Popis:

O veřejných stavbách

V odborné veřejnosti existuje názor, že architektura je jenom jedna a není nutno ji dále typologicky dělit. Tomu však lze namítnout, že pokud se chceme nějakým problémem seriózně zabývat a poznat jej, musíme jej nejprve pojmenovat, utřídit a analyzovat. Také proto je architektura a navrhování veřejných staveb jedním z pěti zaměření studia architektury vyučovaných na Fakultě stavební VUT v Brně. Ve dvaceti šesti přednáškách ve dvou semestrech, v seminářích a především v ateliérové výuce se zabýváme, snad jen s výjimkou veřejných domů, všemi druhy staveb užívaných veřejností: od staveb pro výchovu, přes stavby pro kulturu, administrativu, obchod, stravování, dopravu, sport, zdravotnictví, výstavnictví až po stavby církevní, hřbitovy a krematoria. V minulosti se pro tyto stavby užívalo označení stavby občanské, výuka byla orientována na ortodoxní typologii, výuku typových stavebních programů a typových řešení.
Naše současné pojetí výuky je zaměřeno na pochopení širokého pole základních charakteristik a principů provozu jednotlivých druhů veřejných staveb, na orientaci v terminologii a především na následnou aplikaci těchto poznatků v navrhování konkrétních staveb v rámci ateliérového projektu. V každé z přednášek předmětu Veřejné stavby I. a II. je vždy část věnována charakteristickým typologickým a provozním zásadám, požadavkům na hygienu, bezpečnost, apod. Následně jsou prezentovány ukázky realizovaných staveb daného druhu s upozorněním na praktickou aplikaci zásad provozu a typologie, na zajímavé architektonické a konstrukční řešení. V navazujících seminářích se každý student zabývá analýzou vybraného realizovaného architektonického díla, studuje jej z hlediska kontextu místa stavby, řešení provozu, konstrukce, tvarového a prostorového uspořádání. Učí se „číst architekturu“ vybrané stavby. Ateliérová výuka architektonického projektu logicky navazuje na získané teoretické poznatky, je zaměřena především na rozvíjení kreativity a na hledání vlastního individuálního přístupu každého studenta k architektonickému návrhu. Nedílnou součástí všech ateliérových projektů je dokumentace stavebně-technického řešení stavby vypracovaná pod vedením učitelů Ústavu pozemního stavitelství FAST, což vede budoucí architekty k tomu, aby vnímali technické a konstrukční řešení stavby jako nedílnou součást své architektonické koncepce.

O architektuře a výuce nejenom veřejných staveb

Každý architekt přistupuje k projektu individuálně a každý učitel má svou individuální metodu výuky architektonického projektu. Celou šíři názorů lze vymezit na jedné straně provokativní otázkou: Lze vůbec architekturu vyučovat? Na druhé straně se setkáváme s extrémním názorem: Architektura je řemeslo a jako řemeslo se musí vyučovat. Pravda leží někde mezi těmito extrémy. Ve vztahu učitele a studenta je na místě zdůraznit respekt k právu na vlastní názor, velkou míru tolerance, korektnosti a vstřícnosti při současném požadavku vysoké náročnosti při společné práci.
Architekt Vittorio Gregotti formuloval „několik dobrých rad (celkem 10) určených v první řadě sobě samému a taktéž mladým kolegům, studentům architektury“, ta 10. je nejdůležitější: „Když děláte architekturu, dělejte co nejméně hluku. Buďte tiší, abyste mohli být vnímavější a mohli vidět i malé věci.“ Také slova Jana Ámose Komenského jsou, jak se dnes říká, stále „in“: „Hledejme jednotu v tom, co máme společné, svobodu v tom, co nás odlišuje a ve všem pak toleranci a lásku." Student musí sám hledat svůj vlastní přístup k projektu a nemůže spoléhat, že jej škola vybaví absolutně všemi znalostmi, musí se stát iniciativním samoukem. Setkáním s jednotlivými učiteli – architekty, mu škola umožňuje, aby si vybral „od každého něco“. A také „hotový“ architekt musí zůstat studentem po celou dobu své profesionální kariéry. Hudební skladatel Leonard Bernstein se o svém pedagogickém působení vyjádřil jasně: „Učení a vyučování nestojí proti sobě. Když vyučuji, tak se učím; když se učím, vyučuji…“

Antonín Odvárka